T.j &Příběh nekonečna

„Vzpomínáš si, jak to tu kdysi páchlo po oleji a střelách?" ozvalo se shora.
Vzhlédl. Na kovové lávce stála ona - T.J. Opřená o zábradlí, oči jí svítily jako dva rudé uhlíky.
„Pamatuju si, že jsi tehdy zmizela dřív, než jsem ti stihl říct děkuju," odpověděl.
Seskočila dolů, lehce, tiše, a udělala několik pomalých kroků k němu.
„Někdy je lepší nemít závazky, Steve," pronesla a její úšklebek byl napůl dravý, napůl unavený. Začala kolem něj chodit dokola, jako by si ho měřila.
Steve stál pevně, ale cítil, že musí jednat.
„Poslouchej," začal - a v jeho hlase nebyla rozkazovačnost kapitána, ale osobní, hřejivý tón. „Potřebujeme tebe. Avengers teď čelí hrozbě, jakou jsme ještě neviděli... Ultron je něco, na co se nedá připravit. Tvoje schopnosti, tvoje zkušenosti - se v týmu teď hodí víc než kdy jindy. Chci, abys šla s námi. Zůstala."