Pevná ruka pejskům svědčí

Volné pokračování příběhů 'Lancelot jak se sluší a patří' a 'To by se správnému psovodu státi nemělo'
(Původně vydáno prostřednictvím Archive of Our Own, na přání i zde.)

--
„Nuže... Párkrát mi to nedalo a rozhodla jsem se je na lov tajně sledovat, přeci jen se podezření na nekalosti vysloveně nabízí, že?"

„No a zjistilas něco?" zeptal se Hanuš dychtivě šeptem.

Urozené dámě se sevřela víčka do úzkých štěrbin.

Míti takovou moc nad něčími životy neuvěřitelně mámilo mysl. Cítila se jako hráč šachu, který shora shlíží na trpělivě vyčkávající figurky, z nichž dle důležitosti vybere ty, jenž padnou ve jménu vyšších cílů, na obyčejné pěšáky sehrávající roli přijatelných obětí pro vydobytí velkého vítězství.

Stačilo pár slov, a věci by se daly do pohybu samy. Byly by k nezastavení.

„Zjistila."

O utajovaném vztahu svého manžela a jeho věrného rytíře Jitka už ví. Pro oba muže začíná období protkané strachem a nejistotou, avšak mazaná paní má v rukávu plno triků, jak ze svízelné situace vytěžit to nejlepší. Přichází proto s oboustranně výhodnou dohodou, které nenadálá pozvánka na hostinu do Lipnice jen nahraje do karet. Co by to však bylo za frašku pro smetánku, kdyby vše šlo podle plánu?