Rok. Přešel rok od smrti Naomi a já jsem konečně dostal odvahu vkročit do jejího bytu. Stál jsem naproti dveřím a zhluboka jsem se nadechl. Vydechl jsem, zatímco jsem konečně otevřel dveře dokořán. Všechno bylo stejné jako před rokem, až na vrstvy prachu, které se stihly udělat snad na všem, co se v bytě nacházelo. Rozhlédl jsem se dokola a přešel jsem k oknu. Tady sedávala vždy, když chtěla mít pokoj ode všeho a ode všech. Cítil jsem, jak mě pálí oči. Nemohu plakat. Ne teď. Slíbil jsem jí, že budu silný a o naše děti se postarám nejlépe, jak budu moct. Slzy jsem setřel hřbetem ruky, když mi něco padlo do oka. Album. Staré fotoalbum. Dal by jsem ruku do ohně, že tu nebylo. Trochu jsem ho oprášil, pohodlně se posadil na parapet a začal si ho prohlížet. Prológ ku príbehu. Pevne veríme, že sa vám to bude páčiť a náš príbeh budete naďalej čítať. :) Enjoy! xxSonia & Viki