Ahoj Seungcheole,
nevím, jestli si tohle někdy přečteš. Možná ne. Ale kdyby ano... chci, abys to věděl.
Dneska se stěhujeme. Nevím, jestli se ještě uvidíme. A nemůžu odejít, aniž bych ti to řekl.
Miluju tě.
Moc. Tak moc, že mě to někdy bolí. A vím, že jsme to nikdy nevyslovili. Ani jednou. Ale ty pohledy, to ticho mezi námi, ten pocit, když jsme spolu... to nebylo přátelství, že ne?
Bál jsem se ti to říct. Bál jsem se, že mě odmítneš. Že odejdeš. Ale nakonec odcházím já. A nenávidím to.
Nechci, abys mě zapomněl. Ale chápu, jestli budeš muset. Jen... prosím, nezapomeň, že jsi pro mě byl domov. Bez tebe to už nebude stejné.
Doufám, že jednou... možná v jiném čase, na jiném místě... budeme moct být spolu. Ale pokud ne, tak aspoň děkuju, že jsi byl.
Navždy tvůj,
Jeonghan
∘✩. Noir .✩∘
Jedna falešná dohoda. Dva rozbití lidé.
Když se Olivia a Dominick domluví na dohodě, má to být jen způsob, jak se zbavit minulosti.
Jenže čím víc času spolu tráví, tím těžší je rozpoznat, co je hra a co realita.
A někdy to nejskutečnější vznikne právě tehdy, když to celé začínalo jako lež.