THE GLASS THIEVES

Čas má své vlastní zloděje.
Někteří berou život, jiní jen dech.
A pak jsou tací, kteří kradou vzpomínky - tiší, chladní, neviditelní.

Říkají si sklenění zloději.
Protože svět, který okrádají, je křehký jako prasklina ve skle - odráží všechno, ale neukáže nic.

Každý předmět, který vezmou, má svůj příběh.
Relikvie z doby, kdy pravda měla váhu a sny ještě něco znamenaly. Oni ty příběhy zachraňují - ukrývají je, aby zůstaly celé.

V noci mizí beze stop.
Jen ticho po výstřelu a vůně popela zůstanou.

A mezi tím vším dvě ženy - dva stíny v pohybu, spojené dotykem, který trvá jen o vteřinu déle, než by měl.

Svět je chce rozbít.
Ale ony se učí znovu slepovat střepy.

Protože když kradeš čas, dřív nebo později zjistíš, že ti nezbylo nic - krom osoby vedle sebe.