59 parts Complete „Nesnáším tě." Zasyčela jeho směrem a stáhla si sukni květovaných šatů trochu níž. Přišlo jí, že s každým malým poryvem větru se jí zvedne lehká sukně. Každá jiná holka by na jejím místě dělala totéž, ale jen kvůli tomu, aby jí nebyli vidět kalhotky. Anna se však tohohle nebála, ani se nestyděla jen jí to zvedání sukně, neskutečně iritovalo.
„Usmívej se." Doporučil jí, když čekali před velkým honosným domem Davidových rodičů, až jim někdo konečně otevře. Anna si byla jistá, že to bude nějaký majordomus, jak ze starých filmů, přeci jen, byli dost prachatý.
„Uvědomuješ si, že ty šaty jsou hrozně nepraktický? Nedají se v nich schovat vůbec žádný zbraně!" Stěžovala si vyčítavě. Bez pistole si připadala najednou nějaká nahá.
„Bože! Jdeš na rodinný oběd ne do...do míst kam chodí lidi jako ty!" Nevěřícně na ní hleděl. Věděl, že s šaty bude mít problém. Taky kvůli nim nadávala od tý doby, co si je na sebe navlékla. A však netušil, že její problém s šaty se vlastně týká jejich zbraní. To opravdu nečekal.
„Až ti bude někdo mířit na hlavu, nebo se tě snažit vykuchat, budeš ještě rád, že jsem do tý podprsenky narvala své nože." Vědoucně prohlásila. David svůj modrý pohled zapíchnul do jejího dekoltu a zaraženě ho studoval. A že se bylo na co dívat.
„Jak se ti tam vešli?" Zeptal se lehce nemotorně, jak byl zaujat jejím bujným lákavým poprsím.
„Ptej se jen na věci, co opravdu chceš vědět." Doporučila mu a nic si nedělala z toho, že jí David prakticky slintá nad prsama. Hlavou jí proběhla jen myšlenka o tom, že jsou všichni muži stejný.
...
Jen další příběh pro odreagování.
Je to jenom další z mých pokusů, tentokrát o psaní z třetího pohledu, tak snad si to někdo přečte.
Varování! V příběhu se může vyskytovat násilí, erotické scény, gramatické chyby atd...