Drzý spratek
- Reads 55
- Votes 8
- Parts 3
MatureComplete Mon, Dec 8, 2025
Většina holek v mém věku řeší, co si vezmou na sebe, kdo je pozve na maturitní ples a na jakou se přihlásí vysokou. Já mám k tomuhle všemu ještě trochu jiné starosti.
Když zmizela první dívka, která vypadala, jako by mi z oka vypadla, myslela jsem si, že je to náhoda. Ale když byly dvě? Tři? Deset? To už s člověkem zamává.
Zkoušela jsem utéct, ale ani stěhování do jiného státu mi nepomohlo. Je jedno, kam se schovám. On si mě najde. On mě totiž vždycky najde.
All Rights Reserved
Join the largest storytelling communityGet personalized story recommendations, save your favourites to your library, and comment and vote to grow your community.
You may also like
6 LET BEZ VZDUCHU.✅
Škrábu po zdi svými nehty, které jsou okousané a od krve. Proudí mnou chlad ze studené podlahy, ale už jsem si za ten čas zvykla. Ani nevím jaký je den, natož abych věděla, jaký je rok. Venku slyším ptáky zpívat jejich již známou veselou písničku. Mně bohužel do zpěvu není. Pořád se snažím přizpůsobit podmínkám, kterým čelím, ale nejde to. Nad hlavou již slyším skřípání podlahy a vidím jak se prohýbá. Už přichází. Jako vždy otevře dveře od temného sklepa, ve kterém se nacházím. Hodí mi sem kus chleba a sklenici vody, jak kdybych byla ta nejhorší osoba na světě, která si nezaslouží normální teplé jídlo. Žaludek se mi vždy sevře, když ho vidím. Jak kdyby místo svého obličeje měl obličej nějakého ďábla. Můžu odpřísahnout, že i Hitler by se ke mně choval lépe. Ten by mě aspoň jednoho dne nechal chcípnout v plynové komoře. Dosáhla jsem vrcholu největšího ponížení. Přeji si dvě věci. Umřít a nebo se z tohohle pekla dostat. Cítím ve vzduchu, jak si ta svině nahoře dělá slaninu s vejci. A pozor! Už jde směrem ke sklepu, kde se nacházím! Otevírá dveře a ušklíbá se na mě. Jak já bych mu jednu vrazila! Dokutálel se k mé postavě, která už se přestala bránit. Nastavila jsem se sama od sebe, protože už jsem na to byla zvyklá. V mém těle už se nenacházela ani jedna emoce. Už jsem na to neměla sílu. A asi už ani nikdy mít nebudu.Complete
Elsa
Žila jsem jen ve strachu. Vždy mi říkali ,,Skrývej city, Elso". Já ale nechci nic skrývat. Bát se jen pohnout. Nechci, aby mě měli za slabou. Musím skrýt obavy, všechen strach. Jsem přeci Elsa. Toto je taková předělávka Frozen I. Mám Frozen ráda, takže tímto se nechci nějak vysmívat Disneymu. Tento příběh je z pohledu Elsy. S Annou se moc nemusí. Sem tam budu dávat fotky k tématu Pls +12. Kdyžtak sorry.Complete
Květiny
Dva únosy v jediný den? Vzhledem k tomu, v jakém zapadákově pracujeme, už je tohle velmi zvláštní situace. I bez květinových balíčků od krve a záhadného cizince, Matthiase, kterému chodí. Podle vzkazů v oněch balíčcích máme jen velmi omezený čas, než bude pozdě na záchranu obětí. Ovšem tady naše problémy teprve začínají. Já, Angelina Linnerová, mám být klíčem k řešení. Avšak bez mého týmu nemám šanci to zvládnout. Hra začíná. A my vyhrajeme.
Emily Arendelská
Jsem Emily. Dcera Elsy z Arendelu. Vše začíná mými 13 narozeninami, kdy mě rodiče poslali do Princeznovské školy. Jenže ve škole není bezpečno. Kdo je ta tajemná Phillipa? A proč se v noci plíží chodbami? Příběh plný nenávisti, ledu, smutku a naděje. Nečekejte veselý příběh. Tohle navazuje na Frozen I, takže vše co se stalo ve Frozen II tam asi nebude, jako kdyby se to nestalo. (Snad chápeš...) Pls +12. Kdyžtak sorry.Complete
Přátelé ticha a tmy
Záhady, děsivé stvůry a vzdělání na vysoké úrovni... to všechno se říká o Ahearnově Akademii. Nio tu však začne studovat kvůli klukovi, který mu zamotal hlavu. Ethan i přes své přátelské chování nedává najevo, že by měl zájem o kluky. Kromě touze po vztahu musí Nio zvládat hromadu učiva, aby plnil očekávání svých rodičů. Život na akademii mu zpestří skupina přátel, díky kterým se tu cítí lépe než doma. Hrátky a veselí však nemohou trvat věčně. Ve stínech číhají záhady, které začínají ožívat... A Nio se snaží přijít na to, jestli má cenu doufat, že mu Ethan jeho city jednou oplatí. Nebo by se měl snažit zjistit, nad čím přemýšlí samotářský Alonso? Poddejte se chaosu! A připravte si srdíčko, protože to bude gay. //Příběh zasazený v naší době, ale v poněkud mysteriózním prostředí školy, se kterou něco není v pořádku.// začátek: 2. 2. 2022 konec: 15. 3. 2022Complete
GRIEF
"Myslela jsem si,že jsi jiný"Annie je normální prostá holka.S rodiči se přestěhovala do vedlejšího městečka,které je ale pořád poblíž tomu druhému.I přesto musela přestoupit na novou školu.To co tam ale zažije a potká vůbec nečekala....
Nejlepší přítel člověka?
třináctiletá Caroline tráví se svým psem Chuckem veškerý čas, ale jednou když pojedou s rodiči na hory, potká je strašlivý osud, ze kterého už není úniku
GAME OVER /Dejttem/
Začínalo to úplně nevinně. Vždyť si jen dva dospívající kluci chtěli zahrát svou oblíbenou počítačovou hru. Je to ta hororová, jak se tam prochází dveřmi. Ničím neškodná. To se ale zvrtne v opravdovou hru se skutečnou hrozbou. Dominik a Matyáš jsou nuceni po vlastních nohách procházet nehostinými místnosti hotelu, který má jen jednu hranici. Smrt. Mattem & Dejzr Poprvé zkouším er formu. Příběh inspirovaný roblox hrou DOORS + jsem si některé věci do příběhu poupravila, aby to lépe sedělo.Complete
Jizva jako podpis
Když máte dvojče patří mu automaticky půlka vašeho srdce a když zemře vezme si sebou i tu část srdce která se vám už nevrátí.... Alex je 19 let a právě byla přijatá na skvělou uměleckou školu avšak Alex potichu bojuje ze stvůrami v jejím srdci. Na pohled je bezstarostná a jediné na čem jí záleží je mít vždy co číst ale tak to není...pod tím vším se skrývá neuvěřitelné velká hnisající a bolestivá rána kterou způsobil zármutek. Nese si v sobě spousty jizev ať na duši nebo na těle. Jedna ta největší je ale ta nejhorší a každičký den jí bude připomínat toho kdo jí způsobil.. A když se zdá že by mohla začít od znovu na dokonale škole začnou jí chodit dopisy. Děsivé dopisy. Ale i přes strach co cítí nikomu nic neřekne, něco jí k tomu dotyčnému totiž vábí i když by měla vzít nohy na ramena. Vzrušuje jí to. Celá tahle divná situace. Ale kdo to je? Kdo je ten který se na ní kouká jak spí? a sleduje každý její krok? Kdo by to mohl být?......
Maska ✔️
Vyrůstal v podmínkách, kde mu nikdo nebyl příkladem dobrého chování a kde mu nikdo neprojevoval lásku. Postupem času se naučil, že pokud chce ve společnosti a všeobecném životě přežít, bude muset potlačit svou přirozenost. Teď si v životě už místo našel, jenže nic se nezměnilo. Pořád to není on. Pořád má potřebu vyplnit v sobě místo, které zůstalo odjakživa prázdné. Už ho nebaví nosit masku, pod kterou je jen ztrápená duše bez ambicí a vyhlídek na smysluplný život. Jenže co ten zbytek? Lidé, kteří mají všechno, o čem ostatní mohou pouze snít, a přesto se přetvařují jen tak naoko, aby byli zajímaví? Proč by to zrovna tihle jedinci měli mít tak jednoduché? Proč by vůbec měli, sakra, žít? |Upozornění: V příběhu se objevují vulgární výrazy a násilné scénky| ©2017 All rights reserved | @Terectioncandy | Mystery/Thriller | 15+Complete
Škrábu po zdi svými nehty, které jsou okousané a od krve. Proudí mnou chlad ze studené podlahy, ale už jsem si za ten čas zvykla. Ani nevím jaký je den, natož abych věděla, jaký je rok. Venku slyším ptáky zpívat jejich již známou veselou písničku. Mně bohužel do zpěvu není. Pořád se snažím přizpůsobit podmínkám, kterým čelím, ale nejde to. Nad hlavou již slyším skřípání podlahy a vidím jak se prohýbá. Už přichází. Jako vždy otevře dveře od temného sklepa, ve kterém se nacházím. Hodí mi sem kus chleba a sklenici vody, jak kdybych byla ta nejhorší osoba na světě, která si nezaslouží normální teplé jídlo. Žaludek se mi vždy sevře, když ho vidím. Jak kdyby místo svého obličeje měl obličej nějakého ďábla. Můžu odpřísahnout, že i Hitler by se ke mně choval lépe. Ten by mě aspoň jednoho dne nechal chcípnout v plynové komoře. Dosáhla jsem vrcholu největšího ponížení. Přeji si dvě věci. Umřít a nebo se z tohohle pekla dostat. Cítím ve vzduchu, jak si ta svině nahoře dělá slaninu s vejci. A pozor! Už jde směrem ke sklepu, kde se nacházím! Otevírá dveře a ušklíbá se na mě. Jak já bych mu jednu vrazila! Dokutálel se k mé postavě, která už se přestala bránit. Nastavila jsem se sama od sebe, protože už jsem na to byla zvyklá. V mém těle už se nenacházela ani jedna emoce. Už jsem na to neměla sílu. A asi už ani nikdy mít nebudu.
More detailsContent Guidelines