Temnota mezi námi /STEIN27

Někdy se říká, že některé domy mají svou minulost.
Že si pamatují věci, které se v nich staly.
A někdy... si pamatují až moc dobře.
Starý dům na kopci stál opuštěný dlouhé roky. Okna byla zaprášená, zahrada zarostlá a většina lidí se mu raději vyhýbala.
Ale dnes večer se v jednom z oken rozsvítilo světlo.
Někdo se tam nastěhoval.
Postava stojící mezi stromy se ani nepohnula. Jen tiše sledovala dům, jako by na ten okamžik čekala velmi dlouho.
Možná měsíce.
Možná roky.
Když se v okně objevila silueta dívky, v temnotě se objevil téměř neviditelný úsměv.
„Konečně," zašeptal tichý hlas do tmy.
Dívka v domě ale neměla tušení, že od této chvíle už nikdy nebude úplně sama.