Jednou budu doma

Valerie má 22 let a naučila se jednu věc opravdu dobře tvářit se, že je v pořádku.Za úsměvem se ale skrývá něco, co nikdo nevidí.Dětství, které bolelo.
Láska, která zanechala víc ran než vzpomínek.
Lidé, kterým věřila a kteří ji shodili na dno.Noci jsou nejhorší.Protože právě tehdy se nedá utéct před vlastními myšlenkami.A přesto tu pořád je.Drží ji přátelé.A jeden sen.Malá farma.Klid.Život, který nebude bolet.Příběh o bolesti, přetvářce a tichém boji, který nikdo nevidí.Příběh o tom, že i zlomený člověk může pořád dýchat.