Stůl

Kdo já jsem, to teď důležité není. Ať už jsem dívka nebo kluk, co se na tom mění? Stejně je to fuk.
Práce má je pouze nápad, co víc dodat. Proč na břehu reality tápat? To snad nehty si mám hlodat?
A za co, řekni čtenáři. No, proč, na co? Kdo vejde, prostě už se šťastně netváří. Můj příběh má být uvolněním, ne ti žalem srdce plnit. Však písařův talent tě tu změní a dech tvůj se jen hladce bude vlnit. Tak tedy vstup, drahý čtenáři. Hltej moje slova jak nenažraný sup, co se ani na smrt netváří.