Hazbin Spin

Peklo nikdy nespalo.
Jen měnilo kulisy.
Ulice Pentagram City pulzovaly rudým světlem, z rozbitých oken se ozýval smích, křik a jazz. Nad střechami se líně převaloval popel a někde v dálce zněl známý rádiový šum.
Alastor kráčel opuštěnou čtvrtí s rukama za zády.
Úsměv měl stejně široký jako vždy.
Jen oči byly nezvykle soustředěné.
"Dlouho jsme se nenudili..." zamumlal si pro sebe.
Před ním stály staré železné dveře zarostlé černými kořeny. Na první pohled obyčejné.
Ve skutečnosti patřily k nejstarším místům v Pekle.
Místu, o kterém nevěděli ani mnozí Overlordi.
Alastor položil dlaň na rezavý kov.
"...tak se podívejme, jestli jsou ty legendy pravdivé."
Radio kolem něj zapraskalo.
Ze země se začaly zvedat červené nitky energie.
Stěny se roztřásly.
Na zem nakreslil špičkou hole kruh plný podivných symbolů. Nebyla to démonická magie.
Byla mnohem starší.
Něco, co podle pověstí vzniklo ještě dřív, než se Nebe a Peklo definitivně oddělily.
"Jak fascinující..." usmál se.
"Přivést mrtvé do Pekla umí každý."
"Ale přivést živého..."
"...to už chce trochu představivosti."
Zapíchl hůl doprostřed kruhu.
Ozvala se rána.
Celé město na zlomek sekundy potemnělo.
Několik oken v okolí prasklo.
Rádio kolem něj začalo přeskakovat mezi stovkami hlasů.
Některé mluvily anglicky.
Jiné jazyky už ani neexistovaly.
Pak přišla bolest.
Poprvé po velmi dlouhé době.
Alastorovi cukl úsměv.
Praskliny rudé energie se rozběhly po jeho rukou.
"...Heh..."
"To jsem nečekal."
Kruh se roztočil.
Vzduch se roztrhl jako papír.
Na druhé straně nebylo Peklo.
Byla tam obyčejná noční ulice na Zemi.
Pouliční lampy.
Zaparkovaná auta.
Déšť.
Normální svět.
Alastor se zasmál.
"Tak přece funguje."