Rae mě vždycky udivovala. Byla vždy taková tajemná, kouzelná, krásná a hlavně, byla svá. Nebyla jako ty holky od nás ze školy. Nikoho nekopírovala. Byla prostě jako... Rae.
A jsem ji měl takovou rád.
Byli jsem dlouhodobí kamarádi. Chodili jsme spolu ven, na piknik nebo jsem jen tak kecali přes plot.
Moje sousedka a moje nejlepší kamarádka. Říkali jsem si o všem. Co nás trápí i co se nám líbí. Sedávali jsme spolu u ohně a opékali buřty. Milovala mého psa. Ráda se s ním mazlila a já je rád pozoroval. Nechodila se mnou do školy. Její mamka ji učila doma. A čas bez ní, ačkoli jsem si to uvědomil až později, se nevyplácel.
A tak roky ubíhaly.
My jsme rostli. Ona vyrostla do krásy. A já si až po dlouhých 17 letech uvědomil, jak mi na ní záleží.
A ne jenom jako na kamarádce. Líbila se mi čím dál víc. Až mě to děsilo. Nikdy bych si nepomyslel, že bych k ní mohl cítit něco tak jiného. Nikdy jsem jí to nepřiznal.
Zprvu jsem si to nepřiznal ani sobě, ale pozvolna mi to docházelo.
Bez ní bych tu nemohl být. Už se na ni nedívám jako na holku od vedle, v teplácích a s rozcuchanými jejími vlastními vlasy, které byly až nepřirozeně platinové. Ale mně se líbily.
Ale čím víc jsem ji měl rád, tím víc se mi vzdalovala a nebylo to z obyčejných důvodů, jak jsem to časem zjistil. Bylo v tom něco pro nás nepochopitelného, neuvěřitelně starého, tajemného a mocného. Vše je spojeno s Měsícem.
PS: Fotku Rae a Willa můžete najít na mém profilu. :) Cover je můj, pracně vytvořený. Není to ff, takže neočekávejte 1D nebo JB, 5SoS atd. Díky :))
Jinak, opravdový děj očekávejte v dalších dílech :DD
Přeci jen, nesmí se to všechno stát v 2. kapitole :). Chci to nějak rozvést.
Budu psát také z dívčích pohledů, takže se nemusíte bát jenom Willa, který je sám o sobě takový...no, zvláštní :D
A nelekejte se tagu "fantasy", není to úplně to prav
Její minulost je zahalena ve stínu tajemství, o kterém sama ani netuší. Má moc, o které se jí nesnilo ani v těch nejhorších snech. Nic není ale tak černé jak se zdá, pokud máte po boku pravé přátele...A taky jednoho samolibého rozcuchance.
Jen srdce čisté, vůle pevná,
Zrozené z dávna, kde zlo a krev se střetla temná,
Na konci stane tváří v tvář,
Temnoty paní, jež vládne lží a zář.
...Štěstí lze najít i v nejtemnějších obdobích života, pokud si člověk vzpomene na to, že může rozsvítit světlo. (J.K.Rowling)