The longest dream of my life (CZ)

Je večer 5. 2. 2075. Sedím na posteli celý v černém. V jedné ruce svírám fotografii, v druhé kapesník. Slzy se mi nekontrolovatelně valí z očí a hrdlo se mi stahuje neuvěřitelnou bolestí. Po několikáté se štípu do ruky, doufám, že je to jen sen a že se brzo probudím v jeho náručí. Ale ať se snažím jak se snažím, nic nefunguje. Zavírám oči a vyčerpaně si lehám na záda. Taky už nejsem nejmladší a potřebuji si po tak příšerném dni odpočinout. Přetáčím se na bok a prohlížím si snubní prsten na své ruce. Při vzpomínce na naši svatbu se musím usmát. V tom zavírám oči a nechávám svou mysl utéct zpátky do roku 2015, do doby, kdy nám bylo 15 let a poprvé jsme se potkali.