,, A věř mi,mě tohle věčný nalhávání si věcí nebaví!" zakřičela jsem na něho a pohoršeně zakroutila hlavou. Věděla jsem, že jsem to všechno ještě zhoršila. Věděla jsem, že tímhle jsem náš oslabený vztah přiblížila ještě víc ke konci, který jsme oba očekávali. Sklonila jsem hlavu aby neviděl slzy, které se mi hrnuly do očí. Uslyšela jsem zvuk otvírajících se dveří. Má mysl mi říkala, ať to neřeším. Ovšem srdce mi radilo něco jiného. Zvedla jsem hlavu s doufáním, že neuvidím to, co jsem očekávala. ,, Mě taky ne." řekl a s tichým zavřením dveří odešel.