Kytice - K. J. Erben

sbírka textů které jsem už dříve publikoval na poetizeru.

Už nejsem naivní, jen ti už dlouho dlužím obraz, až namaluju další stěží, bude to odraz, odraz osobního růstu, z nějž nás strach tolik střeží a začátek, začátek básnířského půstu. Už nejsem naivní, jen bych ráda začala otázkou, proč zapadají vždycky tmou jen ty vzpomínkové obrazy, jichž ostatní si nevšimnou, z nichž v duši nás nemrazí. Už nejsem naivní, tak jsem nostalgií pomalovala zbytky holých zdí, ostatní neřeknou si „škoda", tak je zohyzdí... Říkala jsem ti už, jak začala jsem se hledat? V tomhle dopise. Už neschovávám, co nelze schovat, neschovávám se, protože já nezapomněla a píšu o tobě víc než mi milo, už nejsem splachovací, tak křičet by se chtělo, ač už vím, že nevyhrávají ti, co nejvíc křičí, visí ti na zdi cizí dílo? Držíš mi místo? Nemůžu si pomoct, tak brečím a přitom se směju, znáš to... Už nejsem naivní... Ale už ses našel? V dopise, co nikdy neodešlu, co nepozná bezpečí obálky, pro něž nemusíš na poštu, co nevhodím ti do schránky. Už nejsem naivní, ale našel ses doopravdy? V ložnici na stropě, v nás, nich, tě, mezi cizími prostěradly... už na tom nesejde, ale ať jsi šel kamkoli, doufám, že ses tam dostal všemu navzdory. Už nejsem naivní, jen mě to zas dohání... šílení - ty, tak to abych nahlásila ztráty, protože pocit šílení není ten, který mě opustil, už nebaví mě tohle schovávání, těžko se pak bere rozum do hrsti - když jsem pořád naivní.

Kompletní myšlenková transformace zachycená na papíře v té nejryzejší a nejupřímnější verzi. Je to moje minulost, přítomnost a budoucnost a všechno co se mi honilo hlavou a proplouvalo duší za tu dobu, co jsem dospívala a poznávala sama sebe a život.

Zajímavosti o hokeji, hokejistech a týmech. •8. 1. 2019 - Č. 6 V KATEGORII POPULÁRNĚ-NAUČNÉ 💕

připlouvaj. odplouvaj. ... a tak loďky, jako milenci, odpluly každá svou cestou, zanechávajíc za sebou vlny a vzpomínky - tsunami lyricko-epická sbírka, která rozhodně není o lásce, nebojte!

Svléknu ze sebe pravdu, odložím ji vedle postele jako starou košili s vůní někoho, kdo už není v mém životě. Zanechám tu moje světlo i tmu. Moji mlhu.

jsem z poezie, poezie tvoří mne

jednou jsi přes krabičku potkal jednu holku a ta ti řekla, že být drak a chrlit oheň je oukej... • první díl z lyricko-epické série KRABIČKA ✷ POPRAVDĚ ִֶָ˖·˳˖𓂃 ִֶָ předzpěv, dvojverší~

Chronologicky vydávaná všehochuť prózy i pokusů o poezii aneb skládka všech kratších nápadů. Snad může posloužit i jako ilustrace vývoje mého psaní, který snad není k horšímu. :D (Na konec každé kapitoly se snažím psát datum nebo alespoň přibližné období, kdy daná věc vznikla, ale u těch starších tyhle údaje chybí, protože zpětně se mi dohledávají špatně.) (p) - povídka/próza (b) - básnička/rádoby poezie (d) - drabble (2d), (3d) - double drabble, triple drabble Příběhy označené hvězdičkou ⁎ jsou součástí #PsaníProRadost. • #6 ⁎ (p) Ty tomu věříš? • #8 ⁎ (p) Dobré ráno • #9 ⁎ (p) Navěky tvůj, Siôn

Pod větvemi smrků a listů kapradin jsem ležela v měkkém mechu a čekala, až políbí mě múza. Po delším čekání jsem pochopila, že nesmím čekat na správnou chvíli, protože každá chvíle je správná. A tak jsem začala psát.