Každá láska má své příběhy, zanechává v srdci stopy, které nevyblednou. Každá slza má v sobě naději, i v bolesti se odráží touha po tom, co Všichni nosí masky, které skrývají pravdu. Tváříme se, že je vše v pořádku, ale pod úsměvem se skrývá bolest, která nezmizí, dokud ji nepřijmeme.

Dvaadvacetiletá studentka Literatury Bella, má vše po čem v životě toužila. Skvělou práci v kavárně, hodného přítele a úžasnou rodinu. Její život se ale obrátí naruby, když zjistí,že ten kterého bezmezně milovala jí celé roky lhal. Dokáže mu odpustit a nebo muset s jeho tajemstvím žít po zbytek života? Pokračujte ve čtení a dozvíte se.

říká se, že láska je slepá jenže tohle není láska a už vůbec ne slepá vždyť na mě mává z dálky na mě zamávala moje plíce mi sebrala myšlenky mi zpět nedala a šla trochu jiným směrem

nas podzim ma barvu cerny a bily sbirka (ne)zamilovanejch basnicek, za ktery se budu urcite za par mesicu hrozne stydet

Támhle někde, v dáli zrádné, zří tvé oko texty jasné. ... Sbírka poezií, které se občas vynoří z hloubi mé mysli. Zda povedených či nikoli, to ponechám na vkusu každého z vás. ... Slova časem podepsaná, každá z nich je příběhu strana.

Když stmívá se, pozdní hodina bije, nastává čas na kousek poezie. Z mozku mého slepé uličky, přináším vám svoje básničky.

Mnoho z nás si nezasloužilo to, co nás potkalo. Mnoho z nás si v pozdních hodinách často kladlo otázku: „Proč?" Netvrdím, že se v mých básních nutně najdete, ale pokud máte něco na srdci, melancholickou náladu či chuť na pěkné básně, jste na správném místě. Toto jsou básně jedné dívky, která roky krvácela na papír a rozhodla se, že je chce sdílet s ostatními.

Spis milostných dopisů a vzkazů ženám a hlavně tobě.

Vítej, duše čistá v mém bloku. Je to sbírka, všech mých básniček po celý můj zatracený život. Kdy, jsem své rozbité myšlenky začala dávat do básní. Název knihy je takto schválně, bylo to napsáno mým malím já, kdy poprvé začínalo skládat a ničil se mu život. Postupně, je jsem budu dopisovat, upravovat, opravovat a vkládat ilustrace ze starých bloků a deníků. Tyto básničky k ničemu nepodněcují, a kdyby náhodou, moje zprávy jsou vám otevřené, pokusím se vám pomoci.

Co dělají rozbití lidé? Skládají rozbité básničky. Stavějí rozbitá slova do rozbitých vět, tvoří svůj vlastní, rozbitý svět.