Ve škole tichá, nepopulární, je hodně chytrá, ale jakmile dojde na ústní zkoušení, či hlasitou odpověď, zavrtí hlavou a domluví se s vyučujícím na zkoušení v soukromí. Co se stane, když jí její spolužák potká mimo školu? Dozví se někdy její tajemství? Nejlepší umístění - #1 Teenfikce

,,Potřebuju tě. Přísahalas, pamatuješ? Přísahalas, že mě neopustíš... Že zůstaneš."

"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."

Vteřiny před startem jsou ty nejdůležitější a nejhezčí na světě. Je to chvíle, kdy váš mozek vypne a vy na nic nemyslíte. Taková ta harmonie, co vás naplní. Všechno trápení duše se ztratí a vy můžete jen sledovat šátek nad hlavou dívky, která startuje závod. Cítíte všude kolem sebe předení motoru a v rukách svíráte volant. A pak přijde ta zásadní chvíle, kdy dívka šátek spustí dolů a vy na nic nečekáte a sešlápnete plyn až na zem. To je ten pocit každého závodníka. Ta neuvěřitelná euforie, kterou cítíte těch pár sekund před závodem, a tento pocit znají i oni dva moc dobře. Náhoda, či osud? To posuďte sami... 3k 26.4.2020❤️ 4k 9.5.2020 🧡 5k 15.5.2020💛 6k 23.5.2020💚 7k 1.6.2020 💙 10k 30.6.2020 20k 1.11.2020 30k 26.2.2021 40k 16.5.2021 72k 3.8.2023 80,7k 21.4.2024

Matthew je člověk s cynickou povahou, sarkastickým vyjadřováním a lhostejným přístupem ke většině věcí, které se kolem něj odehrávají. Ve světě prostě nějak přežívá a připadá si ztracený. Nemá jasně vytyčené cíle a budoucnost je pro něj jenom slovo bez významu. Není to zkrátka kluk, kterého byste představili svým rodičům. Kromě toho, že kouří, pije a občas se nevyhne ani nějaké té droze, má napjatý vztah se svým workoholickým otcem, který pro něj není zrovna dobrým příkladem. Na druhé straně stojí July, která je ve většině věcí jeho pravým opakem. Na rozdíl od něj je pořád veselá, plná optimismu a je věčným snílkem. Její stereotypní život částečného introverta je naplněn převážně knihami, seriály a různými fandomy, ke kterým se hrdě hlásí. Když zrovna nefantazíruje o svém spolužákovi Lukovi, tráví čas se svojí kamarádkou Dolly nebo je doma se svojí velkou spokojenou rodinou. Dva rozdílné životy a dva rozdílní lidé. Dvojice, u které by si jen málokdo mohl myslet, že si budou rozumět. A přece je to tak...

Každá ulice, každý kout Brna je pro Elu, která se sem nedávno přistěhovala, zcela cizí. Až na její vysokou školu, kde začne po letních prázdninách studovat. Najde se někdo, kdo jí ukáže každičký kousek tohoto města nebo se bude muset se vším poprat sama? Příběh je pouze smyšlený a nemá nikoho urazit. Je to jen výplod mojí fantazie.

Leo se zaměřil na svou kariéru. Možná protože chtěl, možná protože tak nemusel myslet na to, že byl naprosto tragický, co se lásky týkalo. Dokud se mu nezkřížila cesta s někým, kdo o sobě smýšlel ještě tragičtěji.

Roky mění člověka, a že Luca Mannyho dobrých několik let neviděl. Tak proč měl pocit, jakoby se nic nezměnilo, když ho po čtyřech letech znovu potkal? Oni se nezměnili, okolnosti ale ano. A jako vždy, tyto okolnosti dokázaly být silnější.

Typická slaďárna pro stejně romantické duše, jako jsem já. Zamilované scénky, sladké řečičky... Svět mladičké slečny má být přece zábava, ne? Jenže osud to tentokrát chtěl jinak. Připravil překážky, které se mnohým zdají nezvladatelné. Chce to silného jedince, aby se s tím popral. Zatím to vypadá na výhru, ale budoucnost je nevyzpytatelná. Že se život může změnit z hodiny na hodinu? Pravda. Protože v tomhle případě se to stalo ze sekundy na sekundu. Že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš? Nesmysl. V tomhle případě si tam slečna šla dát přímo relaxační koupel. Příběh slečny, co se musí poprat s nelehkým závažím. Těhotenství v raném věku. Dvacetiletá Zoe toho překonala už mnoho. Jak ale bude reagovat, když jí do cesty vstoupí muž, kterého tak dobře zná a z celého srdce proklíná? Co všechna ta bolest? Strach? Co její nynější život, který není zrovna procházka zahradou? Příběh poukazuje na život dívky, která se vyrovnává se sexuálním násilím a traumatem. Pokud se Vám téma nelíbí, nečtěte to.

V tu chvíli nastalo mezi námi ticho. Slyšela jsem jak mu hlasitě tluče srdce. Byla pravá chvíle si o něj beznadějně opřít hlavu ale tentokrát mě něco táhlo na druhou stranu. Oknem prosvítalo pár posledních zlatých paprsků slunce. Jeho oči byly hluboký, jakoby se mi snažil prokouknout do duše, do srdce, během toho se mu ale blištili, něco jako odrazy paprsků na jezeře. Jen málokdy nedokážu popsat emoce co kolem nás poletují. Bez špetky humoru ke mě sklonil hlavu a do ucha mi zašeptal: „ To že jsem tvůj učitel se nezmění, ale ostatní by klidně mohlo..."