Ze dne na den se život může otočit o 180°, to ano. Ale Charlein život se otočil snad ještě mnohem víc.
Charlie je šestnáctiletá dívka, nenávidí svou příšernou pubertu, ale i přesto žije poměrně pokojný život s rodiči a o tři roky starším bratrem v Sacramentu. Je samotářská, společnosti se vyhýbá, jak jen může, a celé noci tráví psaním úkolů nebo svých románů.
Ale co když jednoho dne rodiče přijdou s tím, že se kvůli práci budou muset přestěhovat?
,,Bude to daleko?" ptám se plna zlých očekávání.
,,Ano," odpoví dvojhlasně, leč nejistě rodiče.
,,L. A.? San Diego? Boston?" ptá se maximálně zvědavě Ryan.
,,Dál," vydechnou nervózně rodiče.
,,Miami? Toronto? New York?" vezmu výběr hopem, pokud možno hodně daleko, a očekávám odpověď ,,Blíž."
,,Dál," ale odpoví rodiče.
,,Tak to je konec," vyhrknu.
,,Počkej, náhodou, já se těším," povídá Ryan, ,,Paříž? Řím? Berlín?"
,,Stockholm," řeknou rodiče opět dokonale sehraně.
,,Bože můj," začnu málem kňourat.
,,Super!" vykřikne můj evidentně nadšený bratr.
Jaký bude její nový život ve švédské metropoli? Nový jazyk. Noví lidé. Nový domov. Nová škola.
Charlie se s novou, pro ni zoufalou, situací vypořádá po svém. Udělá z ní svou přednost - začne o svém novém životě psát blog, který za půl roku okouzlí desetitisíce čtenářů.
Bude Charlie se svým novým životem spokojená? Podaří se jí najít skutečné přátele?
Petr mě vytáčel k nepříčetnosti, ale zároveň... něco na něm bylo. Něco, co mě přimělo přemýšlet, i když jsem to nechtěla. A to mě možná štvalo nejvíc.
„Víš co, Petře?" začala jsem. „Ty možná jseš zvyklej na holky, co ti padaj k nohám, ale já rozhodně nejsem jedna z nich."
„A já zase nejsem zvyklej, že by mi někdo odolával," řekl s klidem, jako by to byla nejpřirozenější věc na světě.
„Tak to je asi problém," odsekla jsem.
Vše je vymyšleno, je to fikce a nic se z tohoto nestalo.