Feel The Death

"Toto je 25. den, stejný čas, stejné místo. Chodím sem každé ráno, abych tě viděl v raním světle, vstávám o dvě hodiny dřív, abych poslouchal tvé řeči, které jsou nepochopitelné, ale zároveň mají hlubokou myšlenku. Myslím, že si zasloužím vědět, kdo jsi. Nemůžu se tě ani dotknout, můj pohled odvracíš od tvého... Proč to tak je?" vydal ze sebe víc vět, než původně chtěl, ale nelitoval toho. Chtěl vědět, kdo je tato dívka, která už 25 raních východů slunce trhá své skinny džíny tak, aby měly co největší díru na koleni. Která už 25 raních východů slunce nosí stejnou košily. Sepraná černá košile. Měl pocit, že si nezaslouží být někdo, kdo nebude znát její osobnost.
"Larry, neopouštěj mě. Jsi jediný, kdo mě vidí. Lidé se chovají divně, jako by mě potkávali, jakoby mě viděli stejně, jako ostatní, ale to je nemožné. Jsem mrtvá, to je ono, víš? Nemám plíce, nemám srdce. Bez těchto orgánů žít nemůžeš. A já jsem mrtvá. Nebolí to. Neměj strach, Larrie."
"Nebojím se smrti." reagoval jinak, než Freya čekala.
"Nemyslím neměj strach ze smrti. Neměj strach ze mě."