We were enemies [Drarry]

Úspěšný a krásný podnikatel v saku, které bylo moc drahé i pro ty nejbohatější mudly, procházel po Příčné ulici. Na konci ulice se vždy obrátil a šel ten sám úsek znovu a znovu. Sám ani nevěděl proč. Jeho ubohé vysvětlení k němuž přišel asi po patnácti minutách chůze, bylo " Procházím se, protože potřebuju přemýšlet." Pravda byla naprosto odlišná. Byl nervózní. Nervozní z dopisu, jenž poslal Bradavické ředitelce Mcgonagallové. Ptáte se co v něm bylo?

Draco Malfoy byl bohatý podnikatel, jak už bylo řečeno. Měl nádhernou vilu, jeho zaměstnanci nic nepostrádali. Byl také VELMI pohledný, mladý a život měl teprve před sebou. Kdyby teď z podnikáním skončil, peníze by mu vyšly na celý život a to i kdyby si žil v tom největším luxusu. Měl všechno po čem plno lidí a také čarodějů touží. On ale stále nebyl spokojený. Chybělo mu štěstí, které mu jeho práce nepřinášela. A proto přemýšlel, přemýšlel nad tím jestli udělal dobře.

Dopis poslal teprve včera (teď by v Bradavicích byly velké prázdniny), ale věděl, že ho Paní profesorka/ředitelka už jistě dostala, jeho sova byla rychlejší než nimbus 2000!! Napsal ho kvůli stesku po dětských tvářích? Možná. Uvědomil si totiž, že ať dělal cokoliv a ať byl kdekoliv, nikde nebyl tak šťastný jako v Bradavicích. Od konce jeho studia se ani neusmál. Až po smrti jeho otce mu to vše došlo. Došlo mu to jak s ním všichni manipulovali. Možná proto se dostal tam, kde teď byl. Kdyby si to neuvědomil, asi by byl pořád rozmazlený fracek, jako kdysi. Ale on se změnil.... nespoléhal na své slavné jméno Malfoy, dělal vše jen proto aby se proslavil jako ten DRACO Malfoy.

Ale i přes to, co dokázal, co si konečně vybojoval své postavení. Nebyl šťastný a doufal, že ho učení na Bradavické škole šťastným učiní.