Naštěstí

2 MĚSÍCE ŠKOLY
Patrik je žák 9. ročníku a jednoho dne se mu "otevřou oči", uvidí Gabču ze 7. ročníku. Strašně se mu zalíbila, jak je možné že si její krásy nevšiml dříve? Bydlí pár domů od sebe, takže je to fajn. Pokouší se jí být nablízku.
Ve škole mají společnou přednášku. Gabča si s kamarádkami sedla do poslední řady. Patrik si sedl dvě místa od ní. Mezi nimi nikdo neseděl. Během přednášky si Patrik sedne vedle ní.
"Baví tě to? Nebo jsem jediný koho to tady nudí?" zahájí konverzaci a usměje se na ni.
"Jsi blázen? Je to děsná kravina!" začne se potichu smát.
"Nejsem blázen" zasměje se s ní.
Potom do konce přednášky sedí vedle ní. Nudnou přednáškou škola končí a všichni jdou domů.
Patrik se žene za Gabčou. "Ahoj, půjdu kousek s tebou nevadí?" zeptá se jí. "Proč by si nemohl, když máme stejnou cestu?" usměje se nevážně Gabča. "A jak sis dneska užila školu?" naváže rychle Patrik jiné téma. "Hihi, jo dobrý co ty?" směje se Gabča.
"Dobrý" odpoví jí.
"No nic už jsem skoro doma, tak ahoj" řekne jakoby šťastně, jako kdyby chtěla říct 'konečně se ho zbavím'.
"Jo měj se krásně, ahoj." odchází už Patrik trochu sklesle.

DALŠÍ DEN
se Patrik pokouší opět navázat kontakt, ale je to den ode dne horší a horší. Moc si ho nevšímá a to ho raní. Patrik se ale nevzdává a bojuje dál. Říct se jí to, ale stydí, nemá tolik odvahy.

PRÁZDNINY
Patrik napíše Gabče.
'Ahoj Gábi, co děláš?'
'Ahoj. Nic ty?'
'Nic. Nudím se, nechtěla by si jít ven se projít?'
'Klidně'
'Fajn. Za chvilku jsem u tebe.'
'OK'

Patrik je celý vyklepaný, ale těší se. Tak se tak procházejí asi 2 hodiny, povídají si o sobě, o škole, o zážitcích. Pak Gabča už musela jít, Patrik ji doprovodil a šel si pak svou cestou. Možná mezi nimi něco přeskočilo, u Patrika ano, ale co u Gabči? Patrik se pořád pokouší získat Gabču, ale marně.