"Chci dospět" Říkali jste si tohle, když jste byly dětmi? Vím, že já ano. Litovali jste v některém momentě vašeho života, že dospíváte? Přáli jste si, abyste mohli být zase bezstarostné děti? Vím, že ano. To přece každý.
Čím víc dospíváte, tím větší jsou vaše výzvy, vaše překážky, vaše bolest. Život začíná být vážný. Vy začínáte být vážní. Zapomínáte se usmívat, když vám na tvář dopadnou ranní paprsky slunce. Jste natolik zaneprázdněni vašimi problémy, že si nevšimnete nádherného světa kolem vás.
A zatímco se život komplikuje, přejete si víc než cokoliv jiného vrátit se v čase a stát se zase malým dítětem, které ještě nevědělo nic, když řeklo "Chci dospět."
,,Jsi teď spokojený?!" Zařvala jsem na něj, a ukázala na modřiny na mé tváři.
On najednou zalapal po dechu, a jeho posměšný úšklebek ho okamžitě opustil. S hrůzou v očích se díval na své mistrovské dílo.
Někteří lidé jsou ve skutečnosti úplně jiní, než jací se na první pohled můžou zdát. A pokud někoho odsoudíte moc rychle, aniž by jste věděli víc, může to ve výsledku nadělat hodně škody. Můžete ztratit přátele, přijít o veškeré jmění, a vaše srdce se snadno roztrhá na miliony malých kousíčků. Ale tahle knížka je dost velkou výjimkou, protože v případě dvou určitých lidí může tohle všechno způsobit i lásku. Lásku plnou utrpení, lásku plnou bolesti... ale přecejenom to vždycky bude láska.
- v příběhu se vyskytují vulgarismy