26.říjen 1582 - Madrid, Španělsko
,,Dva roky... dva roky od její smrti a stále cítím tu stejnou bezmoc... Jsem králem největší říše v Evropě, zmocnil jsem se kolonií v Novém Světě... Na jediný můj pokyn můžu zabít 300 mužů, vyhlásit válku, zvýšit daně, postavit největší kostel v dějinách historie ale to dnes pro mě nic neznamená... Nemám tu největší moc jak jsem dřív velmi rád tvrdil... Tu má náš Bůh... Jednoho dne jsem na to, drahá dcero, zapoměl... A on mi ukázal svoji moc... Vzal mi ji... Modlil jsem se, prosil ho aby mi ji tu nechal... Bylo to jediné přání, jediné, které jsem si přál z celého svého srdce... Bůh nebyl milosrdný.... Nebyl ke mně... Věřím však že má milovaná Anna je teď mezi anděly... Byla dobrou královnou, dobrou matkou a manželkou... Každý den se při svých modlitbách ptám Boha proč vzal život jí a né mě... To kvůli mně zemřela... Budu vždy na tu noc vzpomínat, i kdybych žil tisíce let.
Tvůj drahý otec, Filip II."
........................................................
Nemusíte se bát, tento příběh nebude o starém, nešťastném králi. My se totiž společně vrátíme o 12 let na zpět. Tam kde se začal psát příběh této velké lásky. Rakouská arcivévodkyně Anna, nejstarší dcera Maximiliana II., musí opustit svoje milované Rakousko, kde prožila šťastné dětství a odjíždí do Španělska aby si vzala panovníka této země. Ten je však o 22let starší a je zároveň jejím strýcem.
Prudce se otočil a podíval se mi překvapeně do očí.
Zvedl svou dlaň a opatrně mi ji položil na tvář, jako by se bál, že se mu vytrhnu. Palcem mě jemně pohladil po líčku.
V žaludku se mi rozletěli motýlci. Vzrušením jsem málem zapomněla dýchat.
Trochu se ke mně naklonil. Stále mi hleděl do očí a jako by v nich hledal svolení.
Nepatrně jsme kývla.
Naše rty se začaly pomalu přibližovat, až se nakonec spojily.