WENDIGO

"Nádherný..."
Skoro jsem ani nedýchal, z úst mi vycházely pouze skoro necitelné záchvěvy vzduchu. Očima jsem sledoval jeho paži, zdvíhající se začernalé pařáty, které se nebezpečně blížily k mé tváři. Paralyzován strachem jsem se ale nemohl přinutit tělo, aby se jakkoliv bránilo.
Nespustil jsem zrak z prstů lesknoucích se krví ani když se dotkly mé bledé líce. Jako umělcovy štětce rozetřely rudou barvu po mém obličeji a přejely po čelisti až k rychle pulsující tepně na krku. Ten dotyk mi zmrazil krev v žilách tak mocně, že jsem si nevšiml, jak mi do vlasů vjely prsty druhé ruky a začaly se mi probírat kaštanovými kadeřemi. Dolní ret se mi začal klepat a v očích mě pálilo.
"Jak nádherný..."