Můj životní dostih

..Ahoj,mé jméno je Elisabeth ale jinak než Lis či Liso mi snad ani nikdo neřekne.Od malička zbožňuji koně a jako správný koňák jsem své rodiče donekonečna přemlouvala a žadonila o koupi vlastního koně či poníka.Moji rodiče koně však neměli zrovna dvakrát v lásce.Tvrdili že jsou to nebezpečná zvířata a upírali mi k nim přístup.Já jsem ale paličák a stála jsem si za svým a nehodlala jsem se koní vzdát jenže oni byli neoblomní tak jsem tedy byla vděčná alespoň za každé povození na pouti nebo v cirkusu či pohlazení koní kteří stáli u kočáru někde ve městě.Byla jsem tehdy mladičká,bylo mi sotva 14 let.Ikdyž mi matka s otčímem zakazovali chodit ke koním nebo být v jejich blízkosti,já si cestu k mým milovaným obříkům vždycky našla. Od mých 15-ti let jsem chodila takzvaně "na tajňačku" k paddockům nedaleké dostihové stáje pozorovat tu chodící eleganci a občas jsem si sebou brávala i tužku a skicák.

(Tohle je příběh jak to vlastně s Lis bylo od začátku její dostihové kariéry a vlastně od začátku celého jejího života)