nutils mě lhát.

píšu básně co mě napadají

Poníci tu budou mít vlastní písničky.

Mnoho z nás si nezasloužilo to, co nás potkalo. Mnoho z nás si v pozdních hodinách často kladlo otázku: „Proč?" Netvrdím, že se v mých básních nutně najdete, ale pokud máte něco na srdci, melancholickou náladu či chuť na pěkné básně, jste na správném místě. Toto jsou básně jedné dívky, která roky krvácela na papír a rozhodla se, že je chce sdílet s ostatními.

prostě random deep básničky pardon za gramatické chyby a pokud vám to někdy nebude dávat smysl. Jsou to básně psané z mých zkušeností a mého života. Někdy je to veselejší někdy ne. Jsem prostě random teenager, který mu pomáhá psaní svCh pocitů. Moje fav básně: Zničena životem, ironie osudu, na poslední slova, sociální úzkost.

říká se, že láska je slepá jenže tohle není láska a už vůbec ne slepá vždyť na mě mává z dálky na mě zamávala moje plíce mi sebrala myšlenky mi zpět nedala a šla trochu jiným směrem

Zas a znova, už čtvrtá kniha o poezii. Je to pro mě únik z reality a někdy i poučné. Je to, jako jiný svět, který jen, tak nikdo nezná. Učaruje to člověka. Přeji Vám krásné počtení.

Reflexe nad sebou samým - sbírka mých (většinou špatných) amatérských básniček, které píšu, když dostanu špetku kreativity. Většinou depresivní hraní se slovy, ve kterých občas vysvitne světlo naděje.

Papír a tužka. Pocity a slzy. To všechno stačí k tomu, abych mohla psát. #22 .... 19.12.2016 #17 .... 2.1.2017 #13 .... 3.1.2017 #8 .... 13.12.2017 #7 .... 14.12.2017 #4 .... 16.12.2017 #1 .... 7.8.2018 🖤

24