Graul

Prudce sebou trhla a probudila se. Ležela někde na louce, celá od bahna a krve, oblečení roztrhané na cáry. Skoro nic si nepamatovala, ostatně tak jako vždy. Jenže tentokrát to bylo jiné, měla zvláštní pocit. Příšerný pocit. Celá se třásla, ani ne tak zimou, spíše strachem. Zkusila se postavit na nohy, ale byla moc zesláblá. Dolezla po čtyřech na kraj nějaké silnice. „Jsem jako zvíře,“ pomyslela si. Potom se znechuceně uchechtla. „Vždyť já jsem zvíře!“
Sedla si na silnici, objala svá kolena a rozplakala se. Široko daleko nikdo nebyl. Vzduchem se jen linulo její naříkání. Jako kňučení malého štěněte.
- Román na pokračování