Okvětní Lístek

Dávno zapomenutá krajina optimismu z přehřátého léta nám ještě koluje v žilách.
Strachem zahnaná radost z rozkvetlých jarních bledulí a sněženek nám pořád po špičkách probíhá v uzavřeném podvědomí. A nakonec už jen barevné listy pohřbené v zimní přikrývce prosící o pomoc, nám dávají odvahu doufat , že nekonečná zima přece jenom musí jednou skončit a studená pokrývka musí roztát.
,, Nesnáším zimu...je tak depresivní, jednobarevná a...a jiná...její miniaturní armáda bílích vloček pohltí vše na co dosáhne... jediná barva která jí pod nohy podvleče cestu je bílá" odmlčela se ,,Nenávidí tu barvu je tak jednostraná...a kromě toho se rychle umaže " nadechla se a pokračovala ,,jediné co bílou armádu přemůže je snad ,už jen slunce a s ním i celé jaro, léto, chladnoucí podzim a pak zas bílá pokrývka" důkladně se zamyslela a.. ,,Proč nemůže slunce zůstat, proč nám alespoň nenechá svoji paleta barev, aby se nemuselo každý rok plahočit tak dlouhou cestou"