Ukaž pravou tvář!

V jedné knize byla věta '' nikdy nevěř lidem '' .
Věta , kterou jsem nechápala .Asi proto , že jsem byla jen patnáctiletá dívka bez zkušeností a rozumu . Ale nenechala jsem si to vysvětlit , proto jsem také časem litovala .
Psal se rok 1996 a já byla nesmírně zamilovaná do chlapce jen o rok staršího . Byl pohledný , svalnatý a vtipný . Neznala jsem ho dlouho , ale přišlo mi jak kdybych ho znala od mala.
Večer 22.listopadu 1996 mi pod okny začala hrát hudba . Vstala jsem a šla jsem ke vchodovým dveřím . Otevřela je a venku stál ''ON'' jmenoval se Adam .. tváře měl omrzlé a vlasy měl posypané popraškem sněhu . Podíval se na mě a řekl '' Pojť se mnou .'' . Neváhala jsem a šla s ním . Nevěděla jsem kam jdeme ,ale šla jsem dál , protože jsem 'ho' milovala . Stáli jsme na začátku lesní cesty a Adam mi řekl ať zavřu oči , že má překvapení. Celá nadšená jsem oči zavřela . Ale když jsem je otevřela nebyla jsem na začátku lesní cesty . Byla jsem svázaná v jedné malé místnosti . Do místnosti přišel Adam . Sundal mi provazy a zeptal se jak se cítím . Vystrašeně sem se na něj podívala a řekla '' kde to jsem a co tu dělám ? '' .. Adam vzdychl a řekl '' jsi jen naivní děvčátko , vůbec mě neznáš . Nikdy jsem tě nemiloval . To jen ty jsi věřila pohádkám .'' .. Lekla jsem se a začala řvát , že chci domů, že už s ním nechci být a že ho už nikdy nechci vidět . Ale on se jen hloupě zasmál . Odešel z pokoje ,zamknul dveře a já z ničeho nic usnula . Probudila jsem se až druhý den ráno na začátku lesní cesty . Byla jsem sama , byla jsem vyděšená a zklamaná . Se slzami v očích jsem se vracela domů a cestou jsem pochopila větu v knize . Pochopila jsem proč nemám věřit lidem . A díky tomu jsem byla den ode dne silnější .
Píše se rok 1999 , je večer a já se chystám spát . Jsem v půlce knížky o chlapcovi a dívce . Dívka chlapce mil