Nemehlo
Tessa Black má šestnáct a přesně ví, jak má vypadat její život.
Má být dokonalá. Hezká. Upravená. Chytrá tak akorát, aby na ni byli rodiče pyšní, ale ne tolik, aby jí někdo říkal šprtka. Má být ta holka, co vstoupí do místnosti a všichni si jí všimnou... jenže ona vždycky místo toho někde zakopne, vylije si pití na tričko, rozmaže si řasenku a ještě se u toho tváří, jako by to byl plán.
Ve škole je oblíbená. Hodná. Slušná. Má dobrý známky, i když občas z principu tvrdí, že ji to nezajímá, protože je teenager a musí mít nějaký postoj. Chodí na party, umí si udělat make-up, umí být "cool"... jenže jen do chvíle, než se začne hýbat. Pak je z ní tornádo katastrof. Při tanci do někoho vrazí, při chůzi v podpatcích vypadá jako srnka na ledu a když se snaží být sexy, vypadá, jako kdyby se snažila přežít vlastní tělo.
A doma? Doma je to ještě horší. Neumí uvařit ani těstoviny, aniž by z nich udělala něco, co vypadá jako trestný čin. Pečení pro ni znamená pouze paniku, špinavou kuchyň a hysterický smích, když jí těsto skončí na zemi. Nic ji nebaví dost dlouho na to, aby u toho vydržela. Má v hlavě milion plánů, ale ruce má vždycky o krok pozadu.
A kluci? Nesnáší je.
Respektive... nesnáší jednoho.
Thomas Winfell. Kluk, co je až moc chytrý. Až moc tichý. Až moc obyčejný. Pro Tessu je to typ člověka, co by ji nudil k smrti, i kdyby se snažil být zajímavý. Nechodí na party, nezajímá ho popularita, nemá potřebu nikoho okouzlovat. Většinu času si jede svoje... a když už se vůbec někde objeví, většinou je u toho motorka, špína na rukách a pohled, co říká: já nepotřebuju nikoho.
Tessa ho nenávidí.
Protože jí připomíná, že ne všechno se dá zahrát na úsměv.
A že někdo dokáže vidět skrz ni.
Jenže někdy se věci pokazí tak, že začneš nenávidět přesně to, co ti jednou bude dávat smy