Lykara

Ani po patnácti letech nemůže, nechce, Lucas zapomenout na svou mrtvou kamarádku z detství Angelinen.
Stále ji vídá ve snech, kde žije v jejich vymyšleném světě...
...

Chvilku jen stál, nepřítomně zíral před sebe a vdechoval kouř který ne a ne ho uklidnit. Pak přešel ke stojanu s nedokončeným obrazem a zadíval se do těch samých očí které ho pronásledovaly ve snu.

"Co po mě chceš..." Zeptal se a upřeně pozoroval dívku otáčející se a hledící přímo na něj. Z pootevřených rtů ale nevyšla žádná odpověď. Přesto, ale když na okamžik zavřel oči, mohl by přísahat, že pořád slyší její hlas i když jednotlivá slova nedokázal zachytit. Sykl když ho cigareta popálila a zamáčkl zbytek do popelníku.

Tohle musí skončit. Leslie měla pravdu. Zase z ní začíná šílet. Ale tentokrát to nenechá zajít tak daleko. Nesmí.

Prudce strhl obraz ze stojanu a začal ho trhat.

"Vypadni z mojí hlavy!"