Jaké jsou šance, že vyhrajete v soutěži cestu kolem světa se slavným zpěvákem? A jaké jsou, že vyhrajete v loterii? Nejspíše podobné. Oliver si měl raději vsadit v loterii.

„Já vím. Vždycky je ze mě každá vedle." „Radši bych jedla po zbytek života voskovky a čuchala si k bratrovým propoceným ponožkám, než doučovat tebe." „..." „Co na mě tak čučíš, debile." cover: @Loniee-Dulce

Mateo vždy žil ve své vlastní bublině. Bylo mu dvacet jedna let a nikdy neměl svou první pusu, natož tak něco více. Miloval knížky, psaní, hudbu, v klubu byste ho našli jen tehdy, když ho přemluvili kamarádi, nikdy si to ale upřímně neužil. Byl přehlížen všemi, co by o něj kdy mohli projevit zájem. A taky měl v sobě blok. To by bylo dobré zmínit. Ten blok totiž způsoboval, že interakce s lidmi mu přinášely úzkosti. A mít s nimi něco víc? Osobní kontakt? Tak na to neměl ani pomyšlení. Jenže přece mu už bylo dvacet jedna, no ne? Proč nikdy neměl ani pusu? Co s ním bylo špatně?

PS? Nečti bez prvního dílu. Anděl je někdo, kdo je sladký, laskavý, starostlivý, klidný a jemný. Nejkrásnější žena na planetě. Někdo, kdo je úžasný ve všech směrech. Je to dívka, která vám rozbuší srdce, když vejde do místnosti. Dívka, kterou budete potřebovat, ať jste kdekoli. Dívka, díky které chcete být lepší. Anděl je někdo, kdo je vaší oporou. Už dávno jsem se vzdal naděje, že najdu svého Anděla. Poté, co jsem ztratil svou matku, jedinou osobu, která pro mě byla vším, jsem věřil, že andělé neexistují. Myslel jsem, že je to všechno lež. Ale Maya...ona byla opravdu můj anděl.

Co se stane, když šestnáctiletá dívka začne vnímat nejlepšího kamaráda svého staršího bratra jinak? Jason je pohledný a sympatický vysokoškolák, který se líbí většině kamarádkám Annie, ona ho ale bere jen jako kluka, se kterým vyrůstala ona i její bratr. Jenže později se její pohled na něj změní a Annie se do něj zamiluje. Jaké trable to mezi Annie, její rodinou a kamarádkami vytvoří? UPOZORNĚNÍ - V příběh je starší než dva roky, častý výskyt gramatických chyb. #2 Teen Fikce (29.5.2016 ) #1 Teen Fikce (12.6.2016) #2 Teen Fikce (7.8.2016)

Ve škole tichá, nepopulární, je hodně chytrá, ale jakmile dojde na ústní zkoušení, či hlasitou odpověď, zavrtí hlavou a domluví se s vyučujícím na zkoušení v soukromí. Co se stane, když jí její spolužák potká mimo školu? Dozví se někdy její tajemství? Nejlepší umístění - #1 Teenfikce

Jason McCann alias Bizzle. Všemocný mafián, který se probojoval až na samotný vrchol všech padouchů. Bizzle jehož jméno zná každá živá osoba v tomto městečku až na jednu dívenku, která se vrací z prázdnin. Vím, že už jsem s mafií otravna, ale miluju to.

Petr mě vytáčel k nepříčetnosti, ale zároveň... něco na něm bylo. Něco, co mě přimělo přemýšlet, i když jsem to nechtěla. A to mě možná štvalo nejvíc. „Víš co, Petře?" začala jsem. „Ty možná jseš zvyklej na holky, co ti padaj k nohám, ale já rozhodně nejsem jedna z nich." „A já zase nejsem zvyklej, že by mi někdo odolával," řekl s klidem, jako by to byla nejpřirozenější věc na světě. „Tak to je asi problém," odsekla jsem. Vše je vymyšleno, je to fikce a nic se z tohoto nestalo.

"Vidíš to, Kovbojko? Takhle vypadá svobodná bytost." *** Jedna zbloudilá fotka na Instagramu dokáže pořádně zamíchat kartami. Své o tom ví i Jade, která tak během jednoho dne přišla nejen o nejlepší kamarádku, ale i o dobrou pověst. Škola sice oficiálně skončila, ovšem odsuzující pohledy spolužáků provází Jade na každém kroku ve městě. Na následující dva měsíce se tedy nabízí jediné možné řešení - sbalit si kufry, vypnout mobil a odjet někam hodně daleko. Když je Jade nabídnut pobyt na ranči u tety Luren, neváhá ani vteřinu. V srdci zionského národního parku, v obležení červených skalisk a rychlých koní, se snaží znovu nabýt důvěru v přátelství. Jenže cestu jí zkříží mladý mustang Diego, místními přezdívaný též jako „Modrý ďábel". A tak se potkávají dvě bytosti, které společnost neprávem odsoudila. Dostanou ještě někdy druhou šanci?

V tu chvíli nastalo mezi námi ticho. Slyšela jsem jak mu hlasitě tluče srdce. Byla pravá chvíle si o něj beznadějně opřít hlavu ale tentokrát mě něco táhlo na druhou stranu. Oknem prosvítalo pár posledních zlatých paprsků slunce. Jeho oči byly hluboký, jakoby se mi snažil prokouknout do duše, do srdce, během toho se mu ale blištili, něco jako odrazy paprsků na jezeře. Jen málokdy nedokážu popsat emoce co kolem nás poletují. Bez špetky humoru ke mě sklonil hlavu a do ucha mi zašeptal: „ To že jsem tvůj učitel se nezmění, ale ostatní by klidně mohlo..."