Klaun...

Ahoj. Jmenuji se Lucka a je mi 15. K narozeninám jsem od táty dostala brigádu. Konečně! Moje první brigáda! Hlídala jsem sousedovy děti. Byli jsme domluveni na sobotu. Večer jsem dorazila, uvelebila se před televizí, ale z nějakého důvodu jsem se nedokázala soustředit na film. V rohu obýváku stála socha klauna v životní velikosti. Koukala na mě mrtvýma očima... Pokusila jsem se ho ignorovat, ale nešlo to... Zavolala jsem tátovi a řekla: ,,S dětmi je všechno v pořádku. Mohla bych se dívat na televizi u nich v ložnici? Ta socha klauna v obýváku mě znervózňuje." Na druhém konci telefonu jsem slyšela ustaraného, vyděšeného otce jak říká: ,,Jdi okamžitě do dětského pokoje, zamkni dveře a zavolej policii." Zpanikařila jsem, ale udělala jsem, jak táta řekl. Když mi za chvilku zavolala, zeptala jsem se, co se děje. ,,Nemáme žádnou sochu klauna" odpověděl mi ustrašeným hlasem... ,, Děti mi vyprávěly , že je v noci při spaní pozoruje klaun. Myslel jsem si, že je to jen nějaká noční můra." Jeho vyprávění přerušilo klepání na dveře. Zaslechla jsem strašidelný klaunský smích, při kterém mi ztuhla krev v žilách. Dál slyším jen skřípáni po stěně a vidím stín za dveřmi.. Musím vyskočit z okna! Vyskočila jsem a dopadla na trávu.Najednou se něco v křoví pohnulo. Začala jsem utíkat, co nejvíc mi to šlo. Volal mi táta. Zvedla jsem to a řekla: ,,Tati, co se to děje?! Jsem před barákem a nevím co mám dělat!" ,,Zkus se dostat na policejní stanici! A řekni jim, co se stalo. Prý k vám právě k vám přijela policie." řekl mi táta. ,, Nikdo tu není! Žádná auta, žádní policajti! A ani nevím, kde je ten Klaun!"Začínala jsem strašně panikařit a mít strach. Ale utíkala jsem na policejní stanici.. Přiběhla jsem k stanici a zpoza stromu se něco hýbalo.. Vyděsila jsem se.. Za stromem byl ten Klaun! Couvala jsem, zakopla o kámen a ležela na zemi.