,,Najednou jsem na puse ucítila nějakej smradlavej hadr.... Probudila jsem se svázána na sedačce v nějakém autě, měla jsem zavazane oči i pusu..." Pokračování najdete v příběhu ❤️

Co se stane,když se dívka, dostane do blízkosti známých kluků? Magcon Boys? ale ona je nezná... Jak to bude pokračovat?

Každý den se probouzet do noční můry, úzkost je jako sériový vrah, nikdy nevíš, kdy přijde, jak moc ti bude chtít ublížit.

Ha-yun se kvůli společnosti musela změnit. Změnit v led, který ostatním jen ubližuje, aby neublížili jí. Jenže jednoho dne přijde někdo jiný. Někdo, kdo jí zase vrací do reality.

Rozhodla jsem se psát jen nějaké kratší příběhy, co mě napadnou jen tak. Prostě oneshoty z různých okruhů. Koukněte nejdřív na názvy a čtěte, co vás zaujme. V první kapitole najdete návod, jak se v mých příbězích lépe ztratit (o to tu jde, ne?). PS: Za hvězdičky a komenty ve vašem pamlskovníku panáčkuju, válím sudy a lehám.

Kolik šancí na lásku mohou mít dva lidé, jejichž osudy se mají tendenci neustále protínat? Elena chodila s Vojtou už kdysi v minulosti, to jim bylo 17. Avšak poté, co se Vojta zaměřil na svou kariéru, se několik let neviděli a zdálo se, že jejich šance na lásku již dávno pominula. Jenže pak se jejich životní osudy propletou podruhé. Tentokrát v USA, kde život plyne úplně jiným způsobem. Dokážou Elena s Vojtou využít nabídnuté šance, nebo budou potřebovat další, aby si uvědomili, že patří jeden k druhému?

Nikdy jsem nechtěla být baletkou, ale byl to sen mé matky. Dostala jsem se na prestižní taneční školu, kde je na denním pořádku dril, šikana a neustávající soupeřivost. Taneční škola je mnohem tvrdší, než jsem myslela. 25.-30.10.2016 #1 v obecné fikci 17.-22.12.2016 #1 v obecné fikci

„Jsi nula. Dokonce taková nula, že ani nedokážeš spáchat sebevraždu...." „Když jsem podle tebe taková nula, tak proč sem za mnou pořád chodíš?" přejede ho dívka zkoumavým pohledem. „Abych se mohl dívat, jak se ti to stále nedaří..." ušklíbne se chlapec a odejde z nemocničního pokoje pryč...

Někteří lidé jsou zbytkem světa zapomenutí a po jejich dávné slávě zbyde jen světlo majáku na konci světa. Takoví se pak často ujímají jiných, kteří jsou ztracení. Já možná nejsem ztracená takovým způsobem jako onen starý námořník, o kterého se už svět dávno nestará, ale jsem ztracená sama v sobě. Chtěla bych nalézt svůj maják, který by zavedl mou loď bezpečně do přístavu. Chtěla bych nalézt lásku. Možná si ji nezasloužím, protože nedokážu milovat ty pravé lidi. Když jsem však ve schránce našla první dopis od tajného ctitele, začala jsem znovu věřit, že láska existuje. Že tady možná není pro mě, ale pro lidi, jejichž láska je správná, ano. Začala jsem věřit, že možná existují lidé, kterým se vyplatí jít za svým majákem. Že existují lidé, kteří nejsou tak osamělí, i když jsou obklopeni přáteli. Že možná existují lidé, kteří s druhými umí být šťastní. Člověk, který ony dopisy psal, by mohl být právě tím majákem, který já potřebuji. Ale nevím, kdo to je. A nevím, jak to zjistit. A to mě dělá ještě ztracenější. Za krásný cover děkuji @jajafilm

Jsem obyčejná holka z předměstí, která miluje zvířata, přírodu a sní o svém princi na bílém koni. Princ přišel, akorát kůň byl černý. Kovový. Šach mat.