Somebody maybe || HS (CZECH)

,,Srdce dělá zázraky, ale rozum na ně nevěří'' řekl s úsměvem na tváři, načež mě nechal tupě stát svázanou ve svých pesimistických myšlenkách.
Nevěděla jsem, jak dlouho jsem stála na místě a koukala na stromy před sebou. Srdce mi tlouklo tak hlasitě, tak hlasitě, že jsme se obávala že to slyší i on, i když jsem nevěděla , kde je nebo jestli je vůbec ještě se mnou. Pak jsem se otočila. Odcházel ode mě, každou chvíli byl dál a dál. Moje myšlenky se mi bouřily. Pomalu jsem se rozešla za ním s klepajícíma rukama a se zrychleným dechem. Nakonec jsem se rozběhla. Listí pode mnou šustilo, věděla jsem, že mě slyší. I přesto se neotočil.
Chytla jsem ho za rameno a otočila ho čelem k sobě. Chytla jsem jeho tváře do svých dlaní, postavila se na špičky a přitiskla rty na ty jeho.
V ten moment, kdy se naše rty setkaly jsem se mu oddala, obmotala jsem ruce kolem jeho krku, prsty jsem zajížděla do jeho vlasů. Pootevřela jsem oči, jeho tváře byly červené, vypadal tak roztomile, když mě líbal. Oči měl zavřené, přičemž se jeho víčka lehce klepala. Jeho dlaně se ocitly na mých zádech a přitáhl si mě blíž. Jednu ruku jsem mu položila na prso, jeho srdce mi bylo do dlaně.
Odtáhla jsme se a podívala se mu do očí.
,,Miluju tě,'' zašeptala jsem a hlavu si položila na hruď.

-Elsa (21)
-Harry (23)