Přání, co všechno změní

,,El, běž!" pobídla jsem Ellu a sama jsem se rozeběhla tmavou ulicí, kterou osvětlovalo jen pár pouličních lamp. Slyšela jsem, jak za mnou Ella klopýtá a jak jí ve běhu batoh skáče na zádech z jedné strany na druhou. Proběhly jsme celou ulicí a zabočily do ulice, kde to žilo. Samé stánky se vším možným, bylo tu pódium, kde vystupovala nějaká kapela a lidí tu bylo jak na Václaváku. Buť jen tak oslavovali, protože sotva začaly prázdniny a nebo tu probíhala ňáká párty, či co.
,,Čekej chvíli..prosím..já..musím ti něco..říct." zastavila jsem se u jednoho stánku, kde prodávaly různé limonády, colu, sprite, koktejly a další osvěžující nápoje a otočila se k Elle. Byla jsem dost zadýchaná z toho běhu a Ella zřejmě taky. Ella se podepřela dlaněmi o svá kolena a chvíli jen tak oddechovala a hledala správná slova jak by začala.
,,No..vyklop to. Musíme stihnout odsud vypadnout dřív než zase budem vidět." pořád jsem ještě nemohla uvěřit tomu, že nás teď nikdo nevidí ani neslyší.
,,A o to právě jde...Kat, my.." podívala se na mě tak trochu bezmocně a vyčerpaně.
,,..nedostaneme se odtud..živí!" to poslední slovo řekla tak potichu, že jsem ji skoro nerozuměla. V tu chvíli jsem ztuhla. Co tím chce říct?