Nutella Story

(Short story)

Běžela jsem jak pominutá a nedívala se, kam. A proto jsem taky už nestihla zabrzdit a plnou parou to napálila do kluka, co šel proti mně. Z ruky mu vyletěla sklenice Nutelly a rozbila se na chodníku. Málem bych spadla, ale jeho silné ruce mě vzaly kolem pasu a postavily mě zpět na pevnou zem. V tom, jako by do mě udeřil blesk. Nemohla jsem uniknout jeho blankytně modrým očím, jeho na krátko střiženým a stylově upraveným hnědým vlasům. Jen jsem na něj civěla. Lehce se na mě usmál a melodickým, nádherným hlasem se mě zeptal, jestli jsem v pořádku.
"Ano, ano jsem, díky. Ty?" Byla jsem z něj totálně mimo.
"Budu žít."
Koukla jsem na rozbitou sklenici na zemi.
"Dlužím ti Nutellu." Poznamenala jsem.
Zasmál se nádherným smíchem.
"Jo, to asi jo."