Aisha

Když jsme dorazili do lesa byla už tma. Trošku křečovitě jsem Claudovi svírala ruku, ale tomu to asi nevadilo, jen se ke mně naklonil a začal mě uklidňovat. Hned mi bylo lépe. Za chvíli jsme dorazili k takové malé bílé kapličce porostlé břečťanem a nesmrtelnou květinou Meliandrou, která se dává jen na hroby a hrobky. Claude kývl směrem k té kapličce a řekl: ,, Zde je pohřbena má matka, Ester." ,, Je mi to líto co se stalo, Clade." řekla jsem se soucitem v hlase a se slzami v očích. Najednou jsem uslyšela nějáký zvuk. Jakoby křupání větviček po něčíma nohama. Podívám se na druhou stranu mýtiny směrem od Esteřiny hrobky. Spatřím to, co jsem vážně vidět nechtěla ...