Slepý Les

„A ty jsi sám, Strome?"
„Ne, rozhlédni se. Tolik a mnohem víc mých druhů mne obklopuje."
„Ale oni nejsou jako ty, viď? Oni nás neslyší a nesledují nás zpoza klobouku. Proč?"
„Ale ano, slyší nás. Poslouchej, to ševelení listů. To před tebou smekají, Nuo. Měla by ses, jak ti velí slušné vychování, poklonit."
A tak se Nua poklonila. Hluboce, až měla před očima jen vrásčitou zem. „A Strome?" zeptala se. „Vidí mě tak jako ty?"
„Ne," Strom si prsty zajel pod listnatý klobouk a poškrábal se, „oni jsou slepí."

✖ ✖ ✖

Tu, můj úplně první příběh na Wattpadu. Psaní je úměrné mému věku, ale doopravdy se snažím dodržovat pravopis dle mého nejlepšího vědomí a svědomí. Budu hrozně moc vděčná za každé upozornění na chybu či překlep. Také neodmítnu jakoukoli podobu konstruktivní kritiky - opravdu! - psát se učím a jakákoli možná pomoc mi jedině prospěje. ^^