Shadows of the past (Kiba love story)

1) Nechtěla jsem to. Nechtěla jsem nic z toho, a přesto se to stalo. Moje sestra, moje matka, můj klan. Všichni byli mrtví, a jen kvůli mě.
Smrt byla všude okolo a ve vzduchu byla cítit krev, která tu noc tekla proudem. Křik. Lidé křičeli, ženy i muži, dospělí i děti. Pláč, a bolest, která nikdy z lidských srdcí nezmizí.
Ještě než jsem se rozběhla do temných lesů za tmavé noci, otočila jsem se zpět abych se naposledy podívala na to místo, které mi bylo po celý můj krátký život domovem. To, co jsem ale viděla, by se nedalo srovnat ani s tím nejděsivějším hororem na světě.
Můj otec. Stál tam, v plamenech. Mohla jsem vidět jak se mu na těle vytváří vážné popáleniny, ale on jako by je ani nevnímal. Jenom tam stál, civěl na mě a přitom se usmíval. Z jeho úsměvu mi běhal mráz po zádech. Byl to naprosto šílený úsměv, který mě děsil až do morku kostí.
Už jsem to nemohla vydržet. Otočila jsem se zpátky čelem k lesu a utíkala. Slzy mi stékaly po tvářích a já se propadala do temnoty. Nechala jsem ji ať mě celou obklíčí a prostoupí mnou.
Co jiného jsem taky měla dělat? Byla jsem jenom dítě, které bylo vždycky dítětem smůly.
I přes to všechno jsem se ale nehodlala vzdát a bojovala dál. A víte proč? Protože jsem Katherine Starliteová, a tohle je můj příběh! Sore o shinjite!-Věřte tomu!

2) Jeden je perverzní a nemá důvod proč bojovat, druhého nezajímá okolní svět a je jaksi strašidelnej, třetí je línej a nic ho nezaujme, čtvrtý je chladný a nedává své pocity znát a ony, jsou jenom dívky s minulostí.

3) Co se stane když se stíny minulosti vrátí a budou vás chtít stáhnout zpátky? To se dozvíte když si to přečtete. Nebojte není to depkoidní jako název jenom já jsem chtěla být kapku dramatická. :) PS: Nevlastním Naruta jenom svoje vlastní postavy. Užijte si čtení. ;)