Nebreč, nemůžeš za to.

Padala jsem dolů a viděla svět, svět který byl úplně jiný než na začátku. V tom padání, zmatku a strachu jsem zaslechla své jméno, hlas který jsem moc dobře znala, zoufale volal mé jméno. Natáhla jsem ruce na náznak, že ho vidím, slyším, ale nemůžu nic dělat. Se zoufalstvím v očích jsem tvrdě narazila na zem a jen slyšela a cítila jak se ve mě mé kosti lámou. Zůstala jsem nehybně ležet. Mé tělo to vzdávalo, už mi nezbývala žádná síla. Pomalu, ale násilně se mi začínaly zavírat oči. V mé mysli mi najednou začal probíhat film. Film mého života a já byla divák. Viděla jsem, jak jsem se prodrala na svět a mamin-činné oči, které zářily štěstím, když mě uviděla. Bylo v nich tolik štěstí a lásky, cítila jsem se v bezpečí. Mé první krůčky byly docela neohrabané a hodně jsem padala. Už jsem to chtěla vzdát, ale máma tam stála a volala na mě ,, No tak, Aničko, to zvládneš!Pojď za mnou." a já jsem šla plná odhodlání a radosti. Moje temnější stránka přichází v období, kdy jsem nastoupila do nové školy, když jsme se přestěhovali. Samozřejmě to obnášelo i nové kamarády, kteří nebyli zrovna moc vzorní a hodní, ale byla sranda. Všechno co dělali jsem po nich opakovala, protože mi stále říkali, co je dobré a co špatné. Dělali jsme výtržnosti, pili, fetovali,Když jsem na škole zrovna mladším ročníkům prodávala trávu někdo mě napráskal a vyhodili mě. Byl to okamžik, kdy jsem si uvědomila jakou jsem udělala chybu, nechala jsem se ovlivňovat, nechala jsem se sebou manipulovat. Změnila jsem pohled Byla jsem v Amazonii a viděla kácet ty krásné deštné pralesy a to byl okamžik, kdy jsem si uvědomila, že se svět zbláznil. ,, Anno, prosím probuď se!" zaslechla jsem. Ze všech sil jsem začínala otevírat oči. Slzy mu stékaly po tváři a já viděla tu velkou beznaděj v jeho očích. ,, Už jsem volal sanitku, vydrž."