Labyrint mysli

Po vážné autonehodě jsem byla upoutána na lůžko. V kómatu. Bylo to jako jeden dlouhý spánek, jako hibernace, oprava mého pochroumaného těla i mysli. A když jsem se probudila, nevěděla jsem nic - kdo jsem, kde to jsem, proč tu jsem... Ale postupem času jsem si začala vzpomínat a uvědomovat, vzpomínky se vynořovaly na pomyslnou hladinu. A každá tahle vynořená vzpomínka bolela, trhala a ničila mou mysl znovu a znovu. Tisíce střípků zabodávajících se do oslabeného duševna. Tisíce střípků, které musím opět slepit dohromady. Každý den, každou minutu. Ale vší bolesti je jednou konec.
Jmenuji se Debbie Sheltonová a už si vzpomínám.