Loutka
- Leituras 52
- Votos 3
- Capítulos 1
MaduroConcluída ter, fev 2, 2016
Příběh, který by nás měl uvědomit o tom, jak podobní jsme loutkám.
(CC) Atribuição-NãoComercial-CompartilhaIgual
Junte-se a maior comunidade de histórias do mundoTenha recomendações personalizadas, guarde as suas histórias favoritas na sua biblioteca e comente e vote para expandir a sua comunidade.
Talvez você também goste
DOTEKY - sbírka poezie
Letmé doteky, na těle, na duši. Zabal se do deky, ať srdce uslyší. Na chvíli se porozhlédni, myšlenkám se nastav. Uvař čaj, na křeslo sedni, jednoduše zastav.Concluída
POPRAVDĚ ✷ sbírka přiznání
popravdě, nic pro mě nebylo jen tak... • druhý díl z lyricko-epické série KRABIČKA ✷ POPRAVDĚ ִֶָ˖·˳˖𓂃 ִֶָConcluída
Slova co zanechávají stopy
Pátá kniha o poezii. Nejen v češtině, ale i v jiných jazycích. Hluboké myšlenky a vše psáno od srdce. Krásné počtení přeji.
KRABIČKA ✷ sbírka pocitů
jednou jsi přes krabičku potkal jednu holku a ta ti řekla, že být drak a chrlit oheň je oukej... • první díl z lyricko-epické série KRABIČKA ✷ POPRAVDĚ ִֶָ˖·˳˖𓂃 ִֶָ předzpěv, dvojverší~Concluída
Fialová mlha
Svléknu ze sebe pravdu, odložím ji vedle postele jako starou košili s vůní někoho, kdo už není v mém životě. Zanechám tu moje světlo i tmu. Moji mlhu.
LOĎKY ⏅ - sbírka poezie
připlouvaj. odplouvaj. ... a tak loďky, jako milenci, odpluly každá svou cestou, zanechávajíc za sebou vlny a vzpomínky - tsunami lyricko-epická sbírka, která rozhodně není o lásce, nebojte!Concluída
Mladistvé verše
Tohle není plátno, jen papír na hrubé náčrty. Adeline
ŠÍLENÍ - sbírka poezie
Už nejsem naivní, jen ti už dlouho dlužím obraz, až namaluju další stěží, bude to odraz, odraz osobního růstu, z nějž nás strach tolik střeží a začátek, začátek básnířského půstu. Už nejsem naivní, jen bych ráda začala otázkou, proč zapadají vždycky tmou jen ty vzpomínkové obrazy, jichž ostatní si nevšimnou, z nichž v duši nás nemrazí. Už nejsem naivní, tak jsem nostalgií pomalovala zbytky holých zdí, ostatní neřeknou si „škoda", tak je zohyzdí... Říkala jsem ti už, jak začala jsem se hledat? V tomhle dopise. Už neschovávám, co nelze schovat, neschovávám se, protože já nezapomněla a píšu o tobě víc než mi milo, už nejsem splachovací, tak křičet by se chtělo, ač už vím, že nevyhrávají ti, co nejvíc křičí, visí ti na zdi cizí dílo? Držíš mi místo? Nemůžu si pomoct, tak brečím a přitom se směju, znáš to... Už nejsem naivní... Ale už ses našel? V dopise, co nikdy neodešlu, co nepozná bezpečí obálky, pro něž nemusíš na poštu, co nevhodím ti do schránky. Už nejsem naivní, ale našel ses doopravdy? V ložnici na stropě, v nás, nich, tě, mezi cizími prostěradly... už na tom nesejde, ale ať jsi šel kamkoli, doufám, že ses tam dostal všemu navzdory. Už nejsem naivní, jen mě to zas dohání... šílení - ty, tak to abych nahlásila ztráty, protože pocit šílení není ten, který mě opustil, už nebaví mě tohle schovávání, těžko se pak bere rozum do hrsti - když jsem pořád naivní.Concluída
Letmé doteky, na těle, na duši. Zabal se do deky, ať srdce uslyší. Na chvíli se porozhlédni, myšlenkám se nastav. Uvař čaj, na křeslo sedni, jednoduše zastav.
Mais detalhesDiretrizes de Conteúdo