Můj život démonky

Jestli tohle čtete, pravděpodobně jste natolik zoufalí, že už nevíte, jak jinak se zabavit. Chtěla bych vás vidět po tom, co na téhle nudné Zemi strávíte přes 2000 let. To je teprve správná nuda. Samozřejmě, že se za tu dobu stalo i něco zajímavého, sem tam se dalo bavit krvavou válkou nebo nějakými jinými střety mezi lidmi, občas se dokonce stala nějaká pořádná přírodní katastrofa (v těch jsem prsty neměla, přísahám). Ale jinak je mojí jedinou zábavou svádění lidí. S některými pak je i nějaká ta zábava, ale většinou je to stejný stereotyp, který mě přestal uspokojovat už v prvním století...
A pak mě samozřejmě naprosto vždycky zabaví boj s anděli. Ti tvorové světla umějí démona pořádně prohnat, ale nikdy nevyhrají. Naše boje končí smírem a než nabereme síly, děláme jen svoji neustále stejnou práci.
Pro moje štěstí jsem s příchodem moderních technologií zažívala pořádnou zábavu mnohem častěji. Nejen že mi usnadňují práci, ale lidé jsou stále naivnější a hloupější. Všichni se stali otroky svých zaostalých mozků, všechny dovedu během jedné noci svést hned k několika těžkým hříchům. Až na svůj nový úkol. Mám totiž donutit ke hříchu potomka anděla a člověka, čestného polo-anděla, který má tu nejčistější duši, jakou jsem kdy viděla (no fuj). A pokud se mi to má povést, nečtěte tento text a nemluvte o něm s nikým, aby se to náhodou nedostalo až k němu.
.
.
.
.
.
Jsem si jistá, že se na moji žádost vykašlete a budete číst dál. To se mi líbí.