Niké je šestnáctiletá dívka, kterou tvrdý život naučil, jak se bránit a ona toho ve svém středoškolském životě hojně využívá. V dětství jí zemřeli adoptivní rodiče a ona se i se svými třemi nevlastními sourozenci přestěhovala k tetě, která nemá v úmyslu jí život nikterak ulehčovat. *** Ani jsem nevzhlédla, když se do ředitelny vtěsnalo šest nováčků. Všichni sborově pronesli: „Dobrý den!" Neodpustila jsem si úšklebek. Takhle jsem naposledy někoho pozdravila snad ve třetí třídě. „Dobrý den i vám! Vítám vás na naší škole. Věřím, že si ji oblíbíte stejně jako všichni studenti" Začala jsem se tlumeně chechtat. Bohužel jsem tím na sebe přitáhla nechtěnou pozornost. Ředitelka mě propalovala pohledem. „Pardon."Zamručela jsem. Ředitelka jen protočila oči, ale věnovala se dál nováčkům. *** Tento příběh je krutá pravda, která se děje dnes a denně. Ačkoli jej prokládám vtipnými scénami a snažím se To odlehčit, tak ve skutečném světě tomu tak být nemusí. Každá oběť jakéhokoli násilí neskutečně trpí a jestli chce přežít, musí se stát jednou z nejsilnějších. Proto si uvědomme, jak pohodlný a dokonalý život někteří máme a buďme za něj vděční, protože nikdo z nás neví,jak dlouhý bude... *** Nakonec bych chtěla moc poděkovat každému, kdo čte můj příběh a předem upozornit na chyby a nesrovnalosti, které se mohou vyskytovat. Po dokončení knihy se chystám na velké opravy, tak se mnou prosím buďte trpěliví.(CC) Attribution-NoDerivs