Každý z nás si snad někdy povídal sám se sebou. Někdy nastane situace, že si musíme někoho vymyslet, abychom si vůbec měli s kým povídat. Ale co se stane poté, co náš imaginární přítel zmizí? Co když vůbec nezmizel? Co když je pořád v hlavě schovaný? Jak můžeme vědět, že nám nenapáchá v mysli zmatek jako pomstu toho, že jsme na něj zapomněli? A co když dokonce poštve naši mysl proti nám? Nikdy nevíme, čeho jsme vlastně schopni. Nebo to neděláme my?