Stalo se to asi 2 tydny nazpátek. Byl to den jako každý jiný. Bylo 11 ráno a já akorád vstávala když mi v tom volá Verča. Jelikož jsem byla ospalá tak jsem byla docela protivná a nepříjemná. Verča: Čau, Klárý? (začala se trochu smát) Já: Mm...čau...co je...?? Verča: Co by si řikala na to že by jsem tě dneska někam vzala a s tvejma rodičema to už domluvený mám ještě ráno než jsme šly spát si mi na skypu řikala že nevíš co budeš dneska dělat, tak jsem něco zařídila. Já: Mm...a v kolik a kam?? Verča: No to se nech překvapit, jenom pičítej že tě v 1 vyzvednu. Já: Mmm...tak fajn. A mám se bát?? Verča: Mm...pfff...néé... (řekla ironicky, přesně tak, jak se mě vždycky snaží zmáct jestli se mám bát nebo ne) Já: Verčo! (a začala jsem se smát) Verča: Ano?? ...hele já jdu ještě neco zařídit a prostě mě čekej v 1 na Váze! Jo?? Čau Já: Mmm...jo Ahoj
1 part