Jako kočka ...

Uviděla jsem ho. Z dálky a nejasně, ale byl to on a už tam na mě čekal. Přepadla mě nervozita, veliká, převeliká nervozita. Né taková, jako když máte psát písemku, ale taková, kdy vám jde o život, pokud teď neuspěji, nebudu mít kde bydlet.
Ruce se mi třesou, kolena podlamují a kdyby to šlo, třásla by se mi snad i hlava. Ano, tak nervózní jsem. Ještě chvíli sbírám odvahu a když už jí mám plnou hrst, udělám krok vpřed. Jeden, druhý, třetí. Rozejdu se a rázně si to kráčím k lavičce. Napětí stoupá a ve mně se nafukuje obrovitánský balón, který každou chvíli praskne a mně se potom snad uleví. Pevně v to doufám. Mám chuť zase utéct. Ještě stále si mě nevšiml, ale kam?
Už se otáčím, když vtom: "Vanilko?" Sakra!

***
Příběhů o lidech, kteří se umí měnit v superhrdiny, vlkodlaky, upíry, či jiná zvířata známe hodně. Co se ale stane, když to bude celé úplně naopak? Kočka měnící se v člověka? Holka, která má radši svoji kočičí polovičku? Co se stalo, že si najednou oblíbila i své lidské tělo? Zaujalo tě to? Tak se určitě pusť do čtení :) Doufám, že se Vám tenhle příběh bude líbit!