Hledačka lží.

Její oči jsou slepé.
Slepé láskou, mrkají v nesnázích.
Nesnáze?
Lidská pošetilost?
Strach, víra a nenávist?
Svázaná ve tmavém sklepě, se skoro nesloužícím tělem, cítí, že to skončí. Skončí. Brzy.
Umírá.
Zemřela pro lidstvo, zemřela pro štěstí, zemřela pro vůni z ohniště a čerstvě posekané trávy, zemřela pro úsměvy a zemřela pro pochopení, zemřela pro odpuštění, zemřela pro lásku; a zemřela v popel.
A to všechno, co se stalo, každý střep z minulosti a vnitřní euforie jen kvůli němu.
Kompas, tak mu říkala.