Kapky deště bubnovaly o střechy domů, a také o deštníky lidí procházejících okolo mě. Podrážky bot šlapaly do kaluží a rozstříkávaly vodu všude okolo. Nedívala jsem se před sebe. Měla jsem v uších sluchátka, a tak jsem byla příliš zaneprázdněná. A pak se to stalo. Narazila jsem do něčeho měkkého a teplého. Naivně jsem si myslela, že to byl sen a tohle je má postel. Když se ode mě teplo odlepilo, uviděla jsem kluka. Nechoď pryč moje teplo! Chtěla jsem zavolat, ale kluk neodešel . Zato na mě promluvil. Pomalu jsem si sundala sluchátka a omluvila se. ,,To nevadí, dáš mi tvoje číso?" Zeptá se mě. Vážně chce moje číslo? Číslo té nejvíc trapné,ironické a vůbec holky s blé obličejem?